středa 1. srpna 2012

Výprodej vzpomínek

Konečně jsem se donutila k tomu přebrat všechny učebnice, které se mi po dobu studia na střední škole navršily v policích. Nakonec je souzeno mě opustit pouze patnácti z nich. Paradoxně se mi asi nejvíc z těchto knížek bude stýskat po Jindře Petákové, Sbírce úloh z mé (ne)milované matematiky, která je tak zachovalá, až mě to udivuje. Ano, nosila jsem ji sice po 4 roky v kabele (ze které jsem ji vytáhla snad jenom 10x), ale to neznamená, že si k sobě přece musíme vytvořit nějaký vztah. A tak sedím na posteli, štěněčíma očima koukám na tu hromádku knížek a roním skoro krokodýlí slzy. Soukromý zvěřinec nad trochou papíru. Doufám, že si Jindru nikdo nekoupí. 
Jsem snad dokonalý příklad všech sedmi hříchů pokud se jedná o knihy (tedy skoro všech). 
Ó ano, jsem pyšná na svou knihovničku a jsem pyšná na sebe, když někde splaším nějaký nádherný úlovek (jako třeba v úterý v knihovně - O myších a lidech od Johna Steinbecka..za 5,- a je jenom a jenom moje). 
Představa, že bych někomu měla nějakou knihu darovat mě dohání k šílenství. Svojí ruku nikomu taky nedáme, to je jasný.
"Máámi, když ona má tu knížku, kterou moc a moc chci. A už hrozně dlouho jí chci." "Tak se jí zeptej, ona ti jí určitě půjčí." "Tak to ale neplatí!" Ale fakt jí moc chci.
Dobře, s knihama se nehněvám a rozhodně s nimi nesmilním. A taky nelením.
A další a další a ještě jednu si koupím a ještě tuhle! A přece si neponesu z knihovny jen 5 knížek, nejsem přece nějakej trouba, kterej si jich půjčí tak málo a pak nemá co dělat, to fakt ne.

Hlavně mi neberte knížku. Je to nebezpečný. A hnusný. A nečtěte Palahniuka. Prokletí. Nic takovýho. 



Dobře, možná tu Jindru prodám..


Žádné komentáře:

Okomentovat