Absolvujete rodinné návštěvy?
Tento víkend jsem se zúčastnila rodinné sešlosti a fascinovala mě jedna věc. Vždycky mě udivovalo to, s jakou zaujatostí a nadšením hostitelka nabízí chlebíčky, zákusky a další laskominy, které už není nikdo schopen pozřít, protože ještě před pěti minutama žvýkal oběd. Je totiž úplně nejúžasnější nápad to hned po obědě nasázet na stůl a zakázat návštěvě odjet, dokud se nesní všechny chlebíčky.
Co si pamatuju, tak hostitelka, která je velice zklamaná z toho, že se nesnědlo všech pět plechů chlebíčků, začne při první zmínce o odjezdu hostů zběsile běhat po kuchyni a dělat každému balíček, protože "ona to přece sama nesní". Vždycky jsem se smála těm, kteří s balíčkem odjížděli, ale nikdy jsem nečekala, že se i já stanu hostitelčinou obětí.
Babička ovšem dneska při dělání balíčků usoudila, že bych měla dostat balíček i já. Ne, nespletla se v počtech, ale prostě jsem dostala balíček i já. Při mé otázce: "Co se změnilo, že dostávám balíčky už i já?" jsem dostala (pro ně nejspíš jednoduchou) odpověď: "Protože už jsi taky dospělá.".
Jak jednoduchá odpověď dítěti! Pokud dospělost znamená pouze to, že najednou začnu dostávat na návštěvách balíčky s chlebíčkama, tak bych raději zůstala dítětem.
Sedí u nás na sedačce
tchyně vedla tchyně.
Tchyně otce, tchyně matky
sedí jako v kině.
Jedna řízky pomluvila,
druhá novou linku,
jedna do mě chvíli šila,
druhá čtvrthodinku.
Rovně seď
a nekrč nos,
kdo chodí bos,
vyhýbej se čápům, vránám,
děkuj bohu,
že jsi panna.
Ale mami,
říká máma,
Ale mami,
říká táta,
naše velká holka zlatá
sama je a vychovaná!
Ale tchyně vedle tchyně
vysvětlí nám v půlhodině,
jací lumpi kluci jsou.
Sedíme pak u kafíčka
a já koukám po babičkách.
S kteroupak víc čerti šili?
Která řekla dřív Můj milý
přijď, až naši odejdou!
Nesou mi dort k patnáctinám.
A tři holky, já, dvě tchyně,
sfoukneme dort ve vteřině.
Všechny stejné, každá jiná.
Copak ještě provedou...?
Pavel Cmíral